Kdo chodil s Hephaestion?

Hephaestion (Ancient Greek: Ἡφαιστίων Hēphaistíōn; c. 356 BC  –  324 BC), son of Amyntor, was an ancient Macedonian nobleman of probable "Attic or Ionian extraction" and a general in the army of Alexander the Great. He was "by far the dearest of all the king's friends; he had been brought up with Alexander and shared all his secrets." This relationship lasted throughout their lives, and was compared, by others as well as themselves, to that of Achilles and Patroclus.

His military career was distinguished. A member of Alexander the Great's personal bodyguard, he went on to command the Companion cavalry and was entrusted with many other tasks throughout Alexander's ten-year campaign in Asia, including diplomatic missions, the bridging of major rivers, sieges and the foundation of new settlements. Besides being a soldier, engineer and diplomat, he corresponded with the philosophers Aristotle and Xenocrates and actively supported Alexander in his attempts to integrate the Greeks and Persians. Alexander formally made him his second-in-command when he appointed him Chiliarch of the empire. Alexander also made him part of the royal family when he gave him as his bride Drypetis, sister to his own second wife Stateira, both daughters of Darius III of Persia.

When Hephaestion died suddenly at Ecbatana around age thirty-two, Alexander was overwhelmed with grief. He petitioned the oracle at Siwa to grant Hephaestion divine status and thus Hephaestion was honoured as a Divine Hero. Hephaestion was cremated and his ashes taken to Babylon. At the time of his own death a mere eight months later, Alexander was still planning lasting monuments to Hephaestion's memory.

Alexandr Veliký (20. nebo 21. července 356 př. n. l. Pella – 10. nebo 11. června 323 př. n. l. Babylón), také známý jako Alexandr III. Makedonský (řecky Μέγας Αλέξανδρος (ο Μακεδών ο Τρίτος), [Megás Alexandros (ho Makedón; ho Trítos)]), byl král (basileús) Makedonie. Alexandr rozšířil hranice své říše tažením do Persie a na indický subkontinent, díky čemuž se stal zřejmě největším a nejúspěšnějším vojevůdcem celé historie, který neprohrál žádnou bitvu. V době své smrti ovládal většinu světa známého tehdejším Řekům.

Poté, co si Alexandrův otec král Filip II. Makedonský podmanil řecké městské státy, vydal se Alexandr na východ proti obrovité perské říši Achaimenovců. Během jedenácti let nepřetržitých vojenských kampaní Alexandr postupně dobyl Anatolii, Sýrii, Fénicii, Judeu, Egypt, Mezopotámii, Írán a Střední Asii. Teprve ve vzdálené Indii ho vlastní vojáci donutili upustit od úmyslu dosáhnout velkého vnějšího moře. Po návratu do Babylonu se chystal k dalším výbojům na Arabský poloostrov, odkud chtěl vést své muže na západ. Těmto smělým plánům však zabránil jeho předčasný skon.

V Alexandrem podrobených zemích v následujících staletích probíhala řecká kolonizace a jejich osídlování. Tím započala epocha helénismu, která představovala kombinaci řeckých a orientálních kulturních vlivů. Alexandr již za života (a především po smrti) inspiroval mnohé jedince k literárnímu zachycení a oslavě výjimečných činů, jichž dosáhl. Alexandrova postava proto hluboce pronikla do dějin a mýtů nejen řecké kultury, ale i těch východních.

Je po něm pojmenován rozpadlý kráter Alexander na přivrácené straně Měsíce.