Kdo chodil s Barsine?

Barsine (Greek: Βαρσίνη; c. 363–309 BC) was the daughter of a Persian father, Artabazus, satrap of Hellespontine Phrygia, and a Greek Rhodian mother, the sister of mercenaries Mentor of Rhodes and Memnon of Rhodes. Barsine became the wife of her uncle Mentor, and after his death married her second uncle, Memnon.

In 334 BC, the year of Alexander's invasion of Asia, she and her children were sent by Memnon to the king Darius III as hostages for his fidelity; and in the ensuing year, when Damascus was betrayed to the Macedonians, she fell into the hands of Alexander, by whom it is said that she became the mother of Heracles.

Twelve years after Alexander's death in 323 BC, Barsine's son-in-law Nearchus unsuccessfully advocated for Heracles' claim to the throne, who was then seventeen, having been born about five years after Barsine and Alexander supposedly met in Damascus in 333 BC. From a comparison of the accounts of Diodorus and Justin, it appears that he was brought up at Pergamum under his mother's care, and that she shared his fate when in 309 BC Polyperchon was induced by Cassander to murder him. Barsine is sometimes confused with Stateira II, wife of Alexander, who also may have been called "Barsine".

Alexandr Veliký (20. nebo 21. července 356 př. n. l. Pella – 10. nebo 11. června 323 př. n. l. Babylón), také známý jako Alexandr III. Makedonský (řecky Μέγας Αλέξανδρος (ο Μακεδών ο Τρίτος), [Megás Alexandros (ho Makedón; ho Trítos)]), byl král (basileús) Makedonie. Alexandr rozšířil hranice své říše tažením do Persie a na indický subkontinent, díky čemuž se stal zřejmě největším a nejúspěšnějším vojevůdcem celé historie, který neprohrál žádnou bitvu. V době své smrti ovládal většinu světa známého tehdejším Řekům.

Poté, co si Alexandrův otec král Filip II. Makedonský podmanil řecké městské státy, vydal se Alexandr na východ proti obrovité perské říši Achaimenovců. Během jedenácti let nepřetržitých vojenských kampaní Alexandr postupně dobyl Anatolii, Sýrii, Fénicii, Judeu, Egypt, Mezopotámii, Írán a Střední Asii. Teprve ve vzdálené Indii ho vlastní vojáci donutili upustit od úmyslu dosáhnout velkého vnějšího moře. Po návratu do Babylonu se chystal k dalším výbojům na Arabský poloostrov, odkud chtěl vést své muže na západ. Těmto smělým plánům však zabránil jeho předčasný skon.

V Alexandrem podrobených zemích v následujících staletích probíhala řecká kolonizace a jejich osídlování. Tím započala epocha helénismu, která představovala kombinaci řeckých a orientálních kulturních vlivů. Alexandr již za života (a především po smrti) inspiroval mnohé jedince k literárnímu zachycení a oslavě výjimečných činů, jichž dosáhl. Alexandrova postava proto hluboce pronikla do dějin a mýtů nejen řecké kultury, ale i těch východních.

Je po něm pojmenován rozpadlý kráter Alexander na přivrácené straně Měsíce.