Kdo chodil s Kleopatra VII.?

Kleopatra VII. Filopatór (69 – 12. srpna 30 př. n. l.), známá většinou jen pod jménem Kleopatra, byla egyptská královna pocházející z helénistické dynastie Ptolemaiovců, která byla řecko–makedonského původu. Protože se jedná o nejznámější Kleopatru, vyskytuje se v literatuře i pouze pod jménem Kleopatra, někdy Kleopatra Egyptská. Byla třetí dcerou krále Ptolemaia XII., kdo byla její matka, je nejisté, ale předpokládá se, že se jednalo o sestru Ptolemaia XII.

Pompée le Jeune (né en 75 av. J.-C. et mort le 12 avril 45 av. J.-C.), Gnæus Pompeius en latin, était un homme politique et général romain sous la République romaine. Il était le fils de Pompée le Grand et le frère de Sextus Pompée.

Pompée le Jeune était le fils aîné de Pompée et de Mucia Tertia, sa troisième épouse. Lui et son jeune frère Sextus Pompée ont grandi dans l'ombre de leur père, un des plus grands généraux et hommes politiques de Rome, mais aussi par la suite un ennemi de César. Lorsque celui-ci franchit le Rubicon en 49 av. J.-C., déclenchant de ce fait la guerre civile, Pompée le Jeune fuit Rome avec son père et de nombreux sénateurs conservateurs.

Après la défaite des légions de Pompée lors de la bataille de Pharsale en 48 av. J.-C., et son assassinat en Égypte le 27 septembre de cette même année, Pompée le Jeune et son frère rejoignent la résistance républicaine. Dans la province d’Afrique, ils retrouvent Caton d'Utique et Metellus Scipion, ainsi que quelques sénateurs qui, avec leurs armées, s’apprêtent à affronter César. Cette résistance se terminera par une défaite des troupes républicaines à la bataille de Thapsus en 46 av. J.-C. Cependant les deux frères réussirent à s’échapper aux îles Baléares, où ils sont rejoints par Titus Labienus, un ancien général de César. Ensemble, ils levèrent des légions en Hispanie.

C’est donc le 17 mars 45 av. J.-C. à la bataille de Munda que les dernières légions républicaines et les légions de César s’affrontèrent. Malgré un rapport de force plus ou moins équivalent, et après une lutte acharnée, les armées de César percèrent les lignes républicaines. Il s’ensuivit une fuite des légions républicaines dans laquelle 30 000 hommes moururent. Titus Labienus mourut au combat alors que les frères Pompée, Gnæus et Sextus, parvinrent à s'échapper une nouvelle fois. Cependant, Pompée le Jeune fut capturé et exécuté pour trahison peu de temps après. Son frère Sextus survit dix années de plus, prenant part à la guerre civile qui se poursuit entre Marc Antoine et Octavien, avant d'être exécuté en 35 av. J.-C..

Gaius Julius Caesar (12./13. července 100 př. n. l. – 15. března 44 př. n. l. Řím) byl vojevůdce, politik a jeden z nejmocnějších mužů antické historie. Sehrál klíčovou roli v procesu zániku římské republiky a její transformace v císařství.

Z jeho jména pochází titul caesar a odvozené císař (rusky car, německy Kaiser, dánsky kejser, polsky cesarz aj.), kterým ale sám Caesar nebyl; prvním římským císařem se stal až jeho prasynovec a adoptivní syn Augustus (vládnoucí v letech 27 př. n. l. – 14 n. l.). (Starořímská výslovnost byla [kaisar]; dnešní výslovnost [cézar] pochází až z pozdní antiky či raného středověku.)

Jako stoupenec politické frakce populárů vytvořil spolu s Marcem Liciniem Crassem a Gnaeem Pompeiem Magnem tzv. první triumvirát, který po několik let dominoval římské politice. Caesarovy výboje v Galii rozšířily římskou moc hluboko na sever. Caesar dále jako první Říman pronikl do Británie a za řeku Rýn. Rozpad triumvirátu po smrti Crassa přivedl Caesara do konfliktu s Pompeiem podporovaným římským senátem. Překročením řeky Rubikonu v roce 49 př. n. l. zahájil Caesar občanskou válku, na jejímž konci se stal jediným a nesporným vládcem celého římského státu.

Po uchopení moci zahájil rozsáhlé reformy římské společnosti a vlády. Rovněž byl zvolen doživotním diktátorem. Tím však podnítil Marca Junia Bruta a řadu dalších římských senátorů, aby ho o březnových idách roku 44 př. n. l. v senátu zavraždili. Strůjci tohoto činu doufali v obnovení republiky. Jejich akce ale vedla pouze k rozpoutání nového kola občanských válek, z něhož vyšel jako vítěz Caesarův adoptivní syn Octavianus, který poté nastolil římské císařství. V roce 42 př. n. l. byl Caesar římským senátem oficiálně prohlášen za jednoho z římských bohů.

Mnohé z Caesarova života je nám známo z jeho vlastních Zápisků (Commentarii), které sepsal ze svých vojenských tažení. Mezi další soudobé prameny náleží také dochované dopisy a projevy Caesarova politického soupeře Cicerona, historické dílo Sallustia či Catullovy básně. Další podrobnosti o Caesarově životě byly zachyceny pozdějšími historiky – Appiánem, Suetoniem, Plútarchem, Cassiem Dionem a Strabónem.