Kdo chodil s Grigory Potemkin?

Prince Grigory Aleksandrovich Potemkin-Tauricheski (11 October [O.S. 30 September] 1739 – 16 October [O.S. 5 October] 1791) was a Russian military leader, statesman, nobleman, and favourite of Catherine the Great. He died during negotiations over the Treaty of Iași, which ended a war with the Ottoman Empire that he had overseen.

Potemkin was born into a family of middle-income landowners of Russian nobility. He first attracted Catherine's favor for helping in her 1762 coup, then distinguished himself as a military commander in the Russo-Turkish War (1768–1774). He became Catherine's lover, favorite and possibly her consort. After their passion cooled, he remained her lifelong friend and favored statesman. Catherine obtained for him the title of Prince of the Holy Roman Empire and gave him the title of Prince of the Russian Empire among many others: he was both a Grand Admiral and the head of all of Russia's land and irregular forces. Potemkin's achievements include the peaceful annexation of the Crimea (1783) and the successful second Russo-Turkish War (1787–1792), during which the armed forces under his command besieged Ochakov.

In 1775, Potemkin became the governor-general of Russia's new southern provinces. An absolute ruler, he worked to colonize the wild steppes, controversially dealing firmly with the Cossacks who lived there. He founded the towns of Kherson, Nikolayev, Sevastopol, and Yekaterinoslav. Ports in the region became bases for his new Black Sea Fleet.

His rule in the south is associated with the (probably mythical) "Potemkin village", a ruse involving the construction of painted façades to mimic real villages, full of happy, well-fed people, for visiting officials to see. Potemkin was known for his love of women, gambling and material wealth. He oversaw the construction of many historically significant buildings, including the Tauride Palace in Saint Petersburg.

Kateřina II. (2. května 1729 Štětín – 6. listopadu^jul./ 17. listopadu 1796^greg. Petrohrad), známá též jako Kateřina Veliká (rusky Jekatěrina Alexejevna, rodným jménem Sofie Frederika Augusta) byla mezi lety 1762 až 1796 ruskou carevnou – nejdéle vládnoucí panovnicí této země. K moci se dostala po převratu, který uspořádala – což mělo za následek svržení jejího manžela Petra III. Za její vlády Rusko ožilo; stalo se větším a silnějším a bylo uznáno jako jedna z velkých evropských mocností.

V přístupu k moci a vládnutí v říši se Kateřina často spoléhala na své oblíbence z řad šlechty, zejména hraběte Grigorije Orlova a Grigorije Potěmkina. S pomocí úspěšných generálů, jako Alexander Suvorov a Pjotr Rumjancev nebo admirála Fjodora Ušakova, vládla v době, kdy se ruská říše rychle rozšiřovala dobýváním a diplomacií. Na jihu byl po vítězstvích nad Osmanskou říší v rusko-tureckých válkách rozdrcen Krymský chanát a Rusko kolonizovalo území podél Černého a Azovského moře známé jako Nové Rusko. Na západě byla nakonec polsko-litevská unie, které vládl dřívější milenec Kateřiny, král Stanisław August Poniatowski, rozdělena, přičemž největší podíl připadl Rusku. Na východě Rusko začalo kolonizovat Aljašku a vznikla Ruská Amerika.

Kateřina reformovala správu ruských gubernií a na její příkaz bylo založeno mnoho nových měst a obcí. Po vzoru Petra Velikého pokračovala v modernizaci Ruska dle západoevropských směrů. Branná povinnost a hospodářství však nadále závisely na nevolnictví a rostoucí požadavky státu a soukromých vlastníků půdy zintenzívnily vykořisťování nevolníků. To byl jeden z hlavních důvodů několika povstání, včetně rozsáhlého Pugačovova povstání kozáků a rolníků.

Kateřina se rozhodla nechat se naočkovat proti neštovicím britským lékařem Thomasem Dimsdalem. V té době to bylo považováno za kontroverzní metodu, ale uspěla. Později byl také naočkován její syn Pavel. Kateřina se poté snažila očkovat v celé své říši a prohlásila: „Mým cílem bylo prostřednictvím mého příkladu zachránit před smrtí množství mých poddaných, kteří neznali hodnotu této techniky, měli strach, byli ohroženi.“ Do roku 1800 bylo v carském Rusku aplikováno přibližně 2 miliony očkovacích látek (téměř 6 % populace).

Období vlády Kateřiny II. Veliké je považováno za Zlatý věk Ruska. Manifest o svobodě šlechty, vydaný během krátké vlády Petra III. a potvrzený Kateřinou, osvobodil ruskou šlechtu z povinné vojenské nebo státní služby. Stavba mnoha šlechtických sídel v klasickém stylu schváleném carevnou, změnila tvář země. Nadšeně podporovala ideály osvícenství a je často považována za osvíceného despotu. Jako patronka umění předsedala věku ruského osvícenství, včetně zřízení Smolného institutu pro šlechtičny, první státem financované vysoké školy pro ženy v Evropě.