Kdo chodil s Edith Forne?

Edith Forne (d. after 1129), was an English noblewoman who was the concubine of King Henry I of England and the foundress of Osney Abbey near Oxford.

She was the daughter of Forn Sigulfson, Lord of Greystoke, Cumberland.

Edith had three children by King Henry:

1. Robert FitzEdith, (1093–1172) who married Maud d'Avranches. They had one daughter, Maud, who married Renaud, Sire of Courtenay (son of Miles, Sire of Courtenay and Ermengarde of Nevers).
2. William de Tracy (1097–1140).
3. Adeliza FitzEdith who appears in charters with her brother, Robert.

In 1120, Henry caused Edith to marry Robert D'Oyly the younger, second son of Nigel D'Oyly. As a marriage portion, she was granted the Manor of Cleydon, Buckinghamshire. Robert and Edith had at least two children: Henry, buried at Osney in 1163, and Gilbert.

In 1129, Edith persuaded her husband to build the Church of St Mary, in the Isle of Osney, near Oxford Castle, for the use of Augustine Canons: this was to become Osney Abbey. She told him that she had dreamt of the chattering of magpies, interpreted by a chaplain as souls in Purgatory who needed a church founding to expiate their sins.

Edith was buried in Osney Abbey, in a religious habit, as John Leland describes upon seeing her tomb as it was on the eve of the Dissolution: ‘Ther lyeth an image of Edith, of stone, in th' abbite of a vowess, holding a hart in her right hand, on the north side of the high altaire’. The legendary dream of magpies was painted near the tomb.

Jindřich I. Anglický zvaný Beauclerc (1068^? – 1. prosinec 1135, Saint-Denis-en-Lyons) byl anglický král normanského původu. Jindřich byl čtvrtým synem Viléma I. Dobyvatele, přičemž se jako první z nich narodil na anglické půdě po normanském záboru z roku 1066. Po svém starším bratru Vilémovi II. nastoupil na anglický trůn a v roce 1100 porazil svého nejstaršího bratra Roberta, a stal se tak vévodou z Normandie. Byl nazýván Beauclerc pro svoji vzdělanost, a také Lion of Justice, protože zdokonalil tehdejší legislativní a administrativní systém.

Jindřichova politika je posuzována rozporuplně. Na trůn nastoupil v době, kdy byl jeho bratr Robert na první křížové výpravě. Na počátku vlády jej plně zaměstnávaly boje s Robertem o nadvládu v Anglii a Normandii. Podařilo se mu obě země spojit poprvé od smrti otce v roce 1087. Baronům potvrdil Listinu svobod, která se stala základem pozdější Magny Charty Libertatum.

Zbytek Jindřichovy vlády byl plný justičních a finančních reforem. Snažil se omezit zneužití moci svých úředníků jejich pravidelnými obměnami. Během jeho vlády začaly mizet rozdíly mezi anglosaskou a normanskou populací a Jindřich sám si vzal manželku ze starého královského saského rodu. Usmířil se s církví a vyrovnal staré spory vzniklé během vlády jeho bratra. Nemohl však zajistit hladké nástupnictví své osoby, protože svého syna Viléma ztratil při ztroskotání lodi White Ship. Přál si (a své barony přísahou zavázal k tomu), aby se jeho nástupkyní stala dcera Matylda, avšak místo toho se po jeho smrti rozhořela dlouhá občanská válka.