Kdo chodil s Gaius Iulius Caesar?

Gaius Julius Caesar (12./13. července 100 př. n. l. – 15. března 44 př. n. l. Řím) byl vojevůdce, politik a jeden z nejmocnějších mužů antické historie. Sehrál klíčovou roli v procesu zániku římské republiky a její transformace v císařství.

Z jeho jména pochází titul caesar a odvozené císař (rusky car, německy Kaiser, dánsky kejser, polsky cesarz aj.), kterým ale sám Caesar nebyl; prvním římským císařem se stal až jeho prasynovec a adoptivní syn Augustus (vládnoucí v letech 27 př. n. l. – 14 n. l.). (Starořímská výslovnost byla [kaisar]; dnešní výslovnost [cézar] pochází až z pozdní antiky či raného středověku.)

Jako stoupenec politické frakce populárů vytvořil spolu s Marcem Liciniem Crassem a Gnaeem Pompeiem Magnem tzv. první triumvirát, který po několik let dominoval římské politice. Caesarovy výboje v Galii rozšířily římskou moc hluboko na sever. Caesar dále jako první Říman pronikl do Británie a za řeku Rýn. Rozpad triumvirátu po smrti Crassa přivedl Caesara do konfliktu s Pompeiem podporovaným římským senátem. Překročením řeky Rubikonu v roce 49 př. n. l. zahájil Caesar občanskou válku, na jejímž konci se stal jediným a nesporným vládcem celého římského státu.

Po uchopení moci zahájil rozsáhlé reformy římské společnosti a vlády. Rovněž byl zvolen doživotním diktátorem. Tím však podnítil Marca Junia Bruta a řadu dalších římských senátorů, aby ho o březnových idách roku 44 př. n. l. v senátu zavraždili. Strůjci tohoto činu doufali v obnovení republiky. Jejich akce ale vedla pouze k rozpoutání nového kola občanských válek, z něhož vyšel jako vítěz Caesarův adoptivní syn Octavianus, který poté nastolil římské císařství. V roce 42 př. n. l. byl Caesar římským senátem oficiálně prohlášen za jednoho z římských bohů.

Mnohé z Caesarova života je nám známo z jeho vlastních Zápisků (Commentarii), které sepsal ze svých vojenských tažení. Mezi další soudobé prameny náleží také dochované dopisy a projevy Caesarova politického soupeře Cicerona, historické dílo Sallustia či Catullovy básně. Další podrobnosti o Caesarově životě byly zachyceny pozdějšími historiky – Appiánem, Suetoniem, Plútarchem, Cassiem Dionem a Strabónem.

Mamurra (fl. 1st century BC) was a Roman military officer who served under Julius Caesar.

Mucia Tertia (fl. 79 – 31 BC) was a Roman matrona who lived in the 1st century BC. She was the daughter of Quintus Mucius Scaevola, the pontifex maximus and consul in 95 BC.

Around 79 BC, Mucia married Pompey, a leading and soon-to-be dominant figure in Roman politics. She was the mother of all three of Pompey's known children. Pompey divorced her in 61 BC, either for adultery or for political reasons. She subsequently married Marcus Aemilius Scaurus and remained active in Roman politics, leading peace talks between her son Sextus Pompey and Octavian in 39 BC and maintaining a relationship of mutual respect with Octavian in the years that followed.

Lollia was an Ancient Roman noblewoman. She was the wife of Roman general Aulus Gabinius. She was also a mistress of Julius Caesar.

Серви́лия Ста́ршая (лат. Servilia Maior; около 100 — после 42 гг. до н. э.) — римская матрона, известная в первую очередь как мать Марка Юния Брута. Она принадлежала к нобилитету и была женой двух знатных плебеев из рода Юниев: Марка Юния Брута (народного трибуна 83 года до н. э.) и Децима Юния Силана (консула 61 года до н. э.). Долгое время состояла во внебрачной связи с Гаем Юлием Цезарем, так что некоторые античные авторы именно Цезаря называют настоящим отцом её единственного сына.

Cossutia was a Roman woman who became engaged to Julius Caesar prior to his reaching adulthood. There has been debate among historians on whether the marriage actually occurred.

Sempronia war eine römische Aristokratin der späten Republik. Sie war die Frau des Decimus Iunius Brutus, Konsul des Jahres 77 v. Chr., und nach Sallust aktive Teilnehmerin – zumindest Mitwisserin – an der catilinarischen Verschwörung.

Eunoé Maura (en berbère : ⴰⵡⵙⵏⵓⴼⴰ - Ausnufa) était une reine berbère de Maurétanie et épouse du roi Bogud.

Aussi connue sous le nom d'Euryes, Euries ou Eunoa.

Clodia Metelli, née Claudia vers 95 ou 94 av. J.-C. et appelée également Clodia, est une des femmes les plus connues du I^er siècle av. J.-C.

Elle est l’une des trois filles du patricien romain Appius Claudius Pulcher. Sa mère était, soit Caecilia Metella Balearica, soit sa cousine Caecilia Metella fille de Lucius Caecilius Metellus Diadematus. Clodia était la demi-sœur, entre autres, de Publius Clodius Pulcher et d’Appius Claudius Pulcher (consul en 54 av. J.-C.), qui avaient le même père mais pas la même mère.

Ниса (др.-греч. Νύσα) — дочь царя Вифинии Никомеда IV (по другим, видимо, устаревшим сведениям — Никомеда III), жившая в I веке до н. э.

Cleopatra VII Thea Philopator (Koine Greek: Κλεοπάτρα Θεά Φιλοπάτωρ, lit. 'Cleopatra father-loving goddess'; 70/69 BC – 10 or 12 August 30 BC) was Queen of the Ptolemaic Kingdom of Egypt from 51 to 30 BC, and the last active Hellenistic pharaoh. A member of the Ptolemaic dynasty, she was a descendant of its founder Ptolemy I Soter, a Macedonian Greek general and companion of Alexander the Great. Her first language was Koine Greek, and she is the only Ptolemaic ruler known to have learned the Egyptian language, among several others. After her death, Egypt became a province of the Roman Empire, marking the end of the Hellenistic period in the Mediterranean, which had begun during the reign of Alexander (336–323 BC).

Born in Alexandria, Cleopatra was the daughter of Ptolemy XII Auletes, who named her his heir before his death in 51 BC. Cleopatra began her reign alongside her brother Ptolemy XIII, but falling-out between them led to a civil war. Roman statesman Pompey fled to Egypt after losing the 48 BC Battle of Pharsalus against his rival Julius Caesar, the Roman dictator, in Caesar's civil war. Pompey had been a political ally of Ptolemy XII, but Ptolemy XIII had him ambushed and killed before Caesar arrived and occupied Alexandria. Caesar then attempted to reconcile the rival Ptolemaic siblings, but Ptolemy XIII's forces besieged Cleopatra and Caesar at the palace. Shortly after the siege was lifted by reinforcements, Ptolemy XIII died in the Battle of the Nile. Caesar declared Cleopatra and her brother Ptolemy XIV joint rulers, and maintained a private affair with Cleopatra which produced a son, Caesarion. Cleopatra traveled to Rome as a client queen in 46 and 44 BC, where she stayed at Caesar's villa. After Caesar's assassination, followed shortly afterwards by the sudden death of Ptolemy XIV (possibly murdered on Cleopatra's order), she named Caesarion co-ruler as Ptolemy XV.

In the Liberators' civil war of 43–42 BC, Cleopatra sided with the Roman Second Triumvirate formed by Caesar's heir Octavian, Mark Antony, and Marcus Aemilius Lepidus. After their meeting at Tarsos in 41 BC, the queen had an affair with Antony which produced three children. Antony became increasingly reliant on Cleopatra for both funding and military aid during his invasions of the Parthian Empire and the Kingdom of Armenia. The Donations of Alexandria declared their children rulers over various territories under Antony's authority. Octavian portrayed this event as an act of treason, forced Antony's allies in the Roman Senate to flee Rome in 32 BC, and declared war on Cleopatra. After defeating Antony and Cleopatra's naval fleet at the 31 BC Battle of Actium, Octavian's forces invaded Egypt in 30 BC and defeated Antony, leading to Antony's suicide. After his death, Cleopatra reportedly killed herself, probably by poisoning, to avoid being publicly displayed by Octavian in Roman triumphal procession.

Cleopatra's legacy survives in ancient and modern works of art. Roman historiography and Latin poetry produced a generally critical view of the queen that pervaded later Medieval and Renaissance literature. In the visual arts, her ancient depictions include Roman busts, paintings, and sculptures, cameo carvings and glass, Ptolemaic and Roman coinage, and reliefs. In Renaissance and Baroque art, she was the subject of many works including operas, paintings, poetry, sculptures, and theatrical dramas. She has become a pop culture icon of Egyptomania since the Victorian era, and in modern times, Cleopatra has appeared in the applied and fine arts, burlesque satire, Hollywood films, and brand images for commercial products.