Kdo chodil s George Sandová?

George Sandová (přechýlená forma mužského pseudonymu George Sand), vlastním jménem Amantine Aurore Lucile Dupin de Francueil, baronka Dudevant (1. července 1804, Paříž – 8. června 1876, Nohant-Vic), byla francouzská romantická spisovatelka.

Alfred Louis Charles de Musset-Pathay (French: [alfʁɛd də mysɛ]; 11 December 1810 – 2 May 1857) was a French dramatist, poet, and novelist. Along with his poetry, he is known for writing the autobiographical novel La Confession d'un enfant du siècle (The Confession of a Child of the Century).

Jean Pierre Félicien Mallefille (May 3, 1813 – November 24, 1868) was a French novelist and playwright.

Mallefille was born in Mauritius. He wrote a number of plays, including Glenarvon (1835), Les sept enfants de Lara (1836), Le cœur et la dot (1852), and Les sceptiques (1867), as well as two comedies, and two novels, Le collier (1845) and La confession du Gaucho (1868). A farce of his, Les deux veuves, later formed the basis of the libretto for Bedřich Smetana's opera The Two Widows.

He also wrote a scenario in French that was to have been the basis of a libretto for the opera Sardanapalo by Franz Liszt, but delivered it so late that Liszt, angered at his unreliability, had commissioned an Italian libretto from another writer; in the end the opera was never completed.

Mallefille also had a relationship with George Sand.

Alexandre Manceau, né à Trappes le 3 mai 1817 et mort à Palaiseau le 21 août 1865, est un graveur et auteur dramatique français.

Victor Borie, né le 11 septembre 1818 à Tulle et mort le 6 juillet 1880 à Paris 6^e, est un journaliste français.

Prosper Mérimée (28. září 1803 Paříž – 23. září 1870 Cannes) byl francouzský spisovatel.

Léonard Sylvain Julien (Jules) Sandeau (French: [sɑ̃do]; 19 February 1811 – 24 April 1883) was a French novelist.

Louis-Chrysostome Michel, dit Michel de Bourges, né à Pourrières (Var) en 1797 et mort à Montpellier en 1853, est un avocat et homme politique français.

Fryderyk Franciszek Chopin, francouzsky Frédéric François Chopin, výslovnost česká [šopén], francouzská [ʃopɛ̃], dříve psáno rovněž „Szopen“ (22. února nebo 1. března 1810, Żelazowa Wola – 17. října 1849, Paříž) byl polský skladatel klasické hudby a klavírní virtuos období romantismu, který proslul jako „básník klavíru“.

Jeho otec byl francouzský emigrant, matka pocházela ze zchudlého šlechtického rodu z Polska. Fryderyk Chopin prožil dětství ve Varšavě, kde se v roce 1816 začal učit hru na klavír u Čecha Vojtěcha Živného. Již v sedmi letech se pokoušel o své první skladby. Od roku 1822 byl žákem varšavského lycea a mezi léty 1826–1829 se učil u Józefa Elsnera hudební teorii na konzervatoři. Po škole slavil úspěch koncertováním ve Vídni a Drážďanech, na území dnešního Česka měl malý soukromý recitál v Teplicích. V roce 1830 opustil Polsko a vydal se do Vídně. V roce 1831 přesídlil do Paříže, kde působil také jako učitel hudby. V Paříži si Chopin brzy vybudoval pověst vyhledávaného učitele klavíru a pohyboval se v prostředí umělecké elity. Jeho skladby byly ceněny pro svou technickou náročnost i hluboký výraz a výrazně přispěly k rozvoji klavírní hudby období romantismu.

Zde navázal vztah se spisovatelkou George Sandovou, se kterou se však nikdy neoženil, a po rozchodu s ní již nenavázal další vztah. V letech 1838–1839 pobýval na Mallorce, kde těžce onemocněl tuberkulózou. Často pobýval v lázních po celé Evropě, v roce 1848 cestoval i po Anglii a Skotsku. Své nemoci podlehl 17. října 1849 v Paříži, kde je též pohřben, jeho srdce ve stříbrné schránce je však uloženo ve Varšavě. Na jeho počest se ve Varšavě koná každých 5 let mezinárodní soutěž mladých klavíristů.

Svá díla psal především pro sólový klavír a všechny jeho ostatní skladby obsahují klavírní part. Mezi jeho nejvýznamnější skladby patří především díla malého rozsahu, nokturna, valčíky nebo cyklus preludií. Komponoval také taneční skladby, přičemž polský národní prvek vyniká nejvíce v 60 mazurkách a ve slavnostních polonézách. Nejvýznamnější skladby rozsáhlejšího charakteru jsou jeho klavírní sonáty, ze šesti skladeb pro klavír a orchestr vynikají především dva klavírní koncerty.

Chopin velmi radikálně změnil vnímání některých hudebních forem v raném romantismu. Některé rozvedl a krystalizoval jejich podobu (nokturno), u některých změnil jejich význam (polonéza, preludium) a některé nově vytvořil (balada). Ve svých pozdních opusech, jako v klavírních sonátách nebo violoncellové sonátě, se však často vracel ke klasickým formálním řešením.

V českých zemích měl Chopin vliv na Smetanu, který ho velmi obdivoval. Smetana prohlásil: „Jeho skladbám měl jsem ve všech koncertech co děkovat za úspěch a od té doby, co jsem skladby jeho byl poznal a pochopil, věděl jsem též, co mojí úlohou jest“.