Kdo chodil s Geza von Mattachich?

Geza Mattachich, également connu sous le nom de Geza Mattachich-Kéglévich, né à Rakovec Tomaševečki, municipalité de Klanjec, dans le comitat de Krapina-Zagorje, actuellement en Croatie, le 19 décembre 1867 et mort à Paris le 29 septembre 1923, est un aristocrate et officier croate essentiellement connu pour sa liaison avec Louise de Belgique, fille de Léopold II roi des Belges.

Princezna Luisa Marie Amélie Belgická (francouzsky Louise Marie de Belgique, 18. února 1858 Brusel – 1. března 1924 Wiesbaden) byla belgická královská princezna z rodu Wettinů v linii Sasko-Kobursko-Gothajských. Sňatkem se svým bratrancem princem Filipem Sasko-Kobursko-Gothajským si zachovala rodné tituly princezny sasko-kobursko-gothajské a saské vévodkyně.

Louisa se narodila za vlády svého dědečka Leopolda I. Belgického a jméno dostala po své babičce královně Luise. Vdala se 4. února 1875 v Bruselu za svého bratrance z druhého kolena prince Filipa. Luisa a Filip se usadili ve Vídni, kde se jim narodily dvě děti: Leopold Klement, narozený v roce 1878, a Doroteu, narozenou v roce 1881.

Luisino manželství se rychle rozpadlo. Obdařená silnou a celistvou osobností se odmítla podřídit manželovi, který jí nevyhovoval a který jí byl vnucen ze státních důvodů. Reagovala na to tím, že vedla okázalý a světácký život krásky na vídeňském dvoře. Luisu brzy předcházela pověst skandalistky, jíž dala za pravdu několika po sobě jdoucími aférami, než se zamilovala do Gezy Mattachiche, důstojníka a příslušníka chorvatské šlechty, jehož matka Anna Kuchtich de Oskocz (nar. 1847) byla podruhé provdána za hraběte Oskara Kegleviče z Buzinu (1839-1918), politika a poslance chorvatského Saboru. Evropu pohoršilo, když její manžel nechal Luisu prohlásit za nepříčetnou a přesvědčil rakouského císaře Františka Josefa I., aby ji internoval v psychiatrické léčebně, zatímco Mattachich byl obviněn z padělání a uvězněn. Po čtyřech letech byl Mattachich propuštěn a podařilo se mu pomoci princezně uprchnout. Oba pak cestovali po Evropě. Poté, co se podařilo prokázat její duševní rovnováhu, se Luisa v roce 1906 pokojně rozvedla.

Luisa začala žít jako osoba bez státní příslušnosti. Spolu se svou sestrou Štěpánkou podala několik žalob proti belgickému státu, které byly nakonec neúspěšné, aby získala zpět dědictví po jejich otci, který zemřel v roce 1909. V roce 1914 se jí však podařilo získat část majetku krále Leopolda II. První světová válka a porážka Německa Luisu ještě více zbídačily, a tak se rozhodla vydat své paměti pod názvem Autour des trônes que j'ai vu tomber (Kolem trůnů, které jsem viděla padat), které jsou zároveň svědectvím o životě na evropských dvorech. Princ Filip, její bývalý manžel, zemřel v roce 1921. V roce 1924, ve věku 66 let, zemřela Luisa v chudobě, rok po svém milenci Mattachichovi. Jejím jediným žijícím potomkem byla dcera Dorotea, kterou již neviděla. Hlavní památkou, kterou v Belgii zanechala, je bruselská Avenue Louise, pojmenovaná po ní.