Kdo chodil s Grace Frick?

Grace Marion Frick (January 12, 1903 – November 18, 1979) was an American translator and researcher for her lifelong partner, Belgian-French writer Marguerite Yourcenar. Grace Frick taught languages at US colleges and was the second academic dean to be appointed to Hartford Junior College.

Marguerite Yourcenarová (8. června 1903 Brusel – 17. prosince 1987 Bar Harbor, Maine), nepřechýleně Marguerite Yourcenar, vlastním jménem Marguerite Antoinette Jeanne Marie Ghislaine Cleenewerck de Crayencour, byla francouzská autorka románů, esejí, povídek, básní, divadelních her, kritik a překladů. Pseudonym „Yourcenar“, který celý život užívala, je téměř úplnou přesmyčkou původního příjmení „Crayencour“. V roce 1980 se stala se první ženou zvolenou do Francouzské akademie.

Jejím nejznámějším dílem jsou Hadriánovy paměti (1951), román v podobě fiktivních pamětí, které římský císař Hadrianus adresuje svému nástupci. Z dalších historických textů lze jmenovat rozsáhlý román Kámen mudrců o belgickém alchymistovi Zenonovi a prózu Anna, soror... (1981), zasazenou do Neapole konce 16. století. Z raných textů si získaly oblibu Orientální povídky (1938) a Rána z milosti (1939), situovaná do válkou zasaženého Pobaltí kolem roku 1920. Posledním velkým dílem byl napůl autobiografický cyklus Labyrint světa, který spisovatelka psala od počátku 70. let až do smrti. Do francouzštiny přeložila Yourcenarová Vlny Virginie Woolfové, Co všechno věděla Maisie Henryho Jamese a další díla.

Po vypuknutí druhé světové války odplula z Francie do Spojených států, kde žila se svou životní partnerkou Grace Frickovou, nejprve v New Yorku, později, od roku 1950, v domě nazývaném „Petite Plaisance“ v obci Northeast Harbor na ostrově Mount Desert Island ve státě Maine. Yourcenarová se vyznačovala širokým literárním a kulturním rozhledem a ovládala klasickou latinu a řečtinu, s oblibou cestovala. Literárně navazovala především na Andrého Gida. Ve svých textech, historických i autobiografických, se pokoušela dobrat obecného smyslu lidského života a zkoumala otázky lidské paměti a identity. Oblíbeným prvkem byla také mužská homosexualita. Její ranější díla bývají pro svůj důraz na vášeň a utrpení někdy popisována jako až barokní, pozdější tvorba je uměřenější. Vysoce je hodnocen také autorčin bohatý jazyk a schopnost sevřené kompozice.