Kdo chodil s Kateřina II. Ruská?

Kateřina II. (2. května 1729 Štětín – 6. listopadu^jul./ 17. listopadu 1796^greg. Petrohrad), známá též jako Kateřina Veliká (rusky Jekatěrina Alexejevna, rodným jménem Sofie Frederika Augusta) byla mezi lety 1762 až 1796 ruskou carevnou – nejdéle vládnoucí panovnicí této země. K moci se dostala po převratu, který uspořádala – což mělo za následek svržení jejího manžela Petra III. Za její vlády Rusko ožilo; stalo se větším a silnějším a bylo uznáno jako jedna z velkých evropských mocností.

V přístupu k moci a vládnutí v říši se Kateřina často spoléhala na své oblíbence z řad šlechty, zejména hraběte Grigorije Orlova a Grigorije Potěmkina. S pomocí úspěšných generálů, jako Alexander Suvorov a Pjotr Rumjancev nebo admirála Fjodora Ušakova, vládla v době, kdy se ruská říše rychle rozšiřovala dobýváním a diplomacií. Na jihu byl po vítězstvích nad Osmanskou říší v rusko-tureckých válkách rozdrcen Krymský chanát a Rusko kolonizovalo území podél Černého a Azovského moře známé jako Nové Rusko. Na západě byla nakonec polsko-litevská unie, které vládl dřívější milenec Kateřiny, král Stanisław August Poniatowski, rozdělena, přičemž největší podíl připadl Rusku. Na východě Rusko začalo kolonizovat Aljašku a vznikla Ruská Amerika.

Kateřina reformovala správu ruských gubernií a na její příkaz bylo založeno mnoho nových měst a obcí. Po vzoru Petra Velikého pokračovala v modernizaci Ruska dle západoevropských směrů. Branná povinnost a hospodářství však nadále závisely na nevolnictví a rostoucí požadavky státu a soukromých vlastníků půdy zintenzívnily vykořisťování nevolníků. To byl jeden z hlavních důvodů několika povstání, včetně rozsáhlého Pugačovova povstání kozáků a rolníků.

Kateřina se rozhodla nechat se naočkovat proti neštovicím britským lékařem Thomasem Dimsdalem. V té době to bylo považováno za kontroverzní metodu, ale uspěla. Později byl také naočkován její syn Pavel. Kateřina se poté snažila očkovat v celé své říši a prohlásila: „Mým cílem bylo prostřednictvím mého příkladu zachránit před smrtí množství mých poddaných, kteří neznali hodnotu této techniky, měli strach, byli ohroženi.“ Do roku 1800 bylo v carském Rusku aplikováno přibližně 2 miliony očkovacích látek (téměř 6 % populace).

Období vlády Kateřiny II. Veliké je považováno za Zlatý věk Ruska. Manifest o svobodě šlechty, vydaný během krátké vlády Petra III. a potvrzený Kateřinou, osvobodil ruskou šlechtu z povinné vojenské nebo státní služby. Stavba mnoha šlechtických sídel v klasickém stylu schváleném carevnou, změnila tvář země. Nadšeně podporovala ideály osvícenství a je často považována za osvíceného despotu. Jako patronka umění předsedala věku ruského osvícenství, včetně zřízení Smolného institutu pro šlechtičny, první státem financované vysoké školy pro ženy v Evropě.

Alexander Petrovich Yermolov (1754–1834) was a Russian favourite and the lover of Catherine the Great from 1785 to 1786.

Yermolov was presented to Catherine by Grigory Potemkin, tested by Anna Protasova and became Catherine's lover in 1785. He collaborated with the enemies of Potemkin and attempted to have Potemkin removed, and thereby lost his position. He went to Paris in the late 1780s and spent the rest of his life in Schloss Frohsdorf.

Ivan Nikolajevich Rimsky-Korsakov, né Korsav (29 June 1754 – 31 July 1831 in Saint Petersburg, Russian Empire) was a Russian courtier and lover of Catherine the Great from 1778 to 1779.

Count Alexander Matveyevich Dmitriev-Mamonov (Russian: Александр Матвеевич Дмитриев-Мамонов; 30 September 1758 – 11 October 1803, buried in Donskoy Monastery) was a lover of Catherine II of Russia from 1786 to 1789.

Alexander Dmitrievich Lanskoy, also called Sashin'ka or Sasha, (19 March [O.S. 8 March] 1758 – 6 July [O.S. 25 June] 1784) was a Russian general, favourite and lover of Catherine the Great between 1780 and 1784. It has been said that "[a] look at [her] correspondence with her favorites gives the impression she only had tender feelings for one, Alexander Lanskoi."

Count Sergei Vasilievich Saltykov (Russian: Сергей Васильевич Салтыков, IPA: [sʲɪrˈɡʲej vɐˈsʲilʲjɪvʲɪtɕ səltɨˈkof]; c. 1722 – 1784) was a Russian officer (chamberlain) who became the first lover of Empress Catherine the Great after her arrival in Russia.

Pyotr Zavadovsky (1739–1812) was a Russian statesman of Ukrainian origin. He was a favourite (lover) of Russian empress Catherine the Great from 1776 to 1777.

Count Semyon Zorich (1743–1799) was a Serbian-born Russian lieutenant-general and count of the Holy Roman Empire. He served Russia against the Prussians and Turks. A member of the Russian court, he was presented to Empress Catherine the Great by Grigory Potemkin and, after having been tested by Praskovja Bruce and doctor Rogerson, became the Empress' lover. He was most influential in the commercial development of Shklov and Mogilev.

Alexander Semyonovich Vasilchikov (Russian: Александр Семёнович Васильчиков, tr. Aleksandr Semënovič Vasil'čikov; 1746–1813) was a Russian aristocrat who became the lover of Catherine the Great from 1772 to 1774.

Vasilchikov was an ensign in the Chevalier Guard Regiment when he was noted by Catherine and was appointed gentleman of the bedchamber on 1 August 1772. When Catherine's then-lover Grigory Grigoryevich Orlov left court, Catherine was informed about his adultery, and 12 August, Vasilchikov was made general aide-de-camp and lover of Catherine. Vasilchikov was expected to be available to attend on her at all times, and was not allowed to leave the palace without permission.

The relationship was short-lived. Catherine found Vasilchikov's gentleness cloying, saying "His tenderness made me weep." When Vasilchikov was away on a journey, sent by the empress, Grigory Potemkin replaced him as her lover. She wrote to her friend Friedrich Melchior, Baron von Grimm about Vasilchikov's dismissal: "Why do you reproach me because I dismiss a well-meaning but extremely boring bourgeois in favour of one of the greatest, the most comical and amusing, characters of this iron century?"

Vasilchikov later complained that he felt like a hired gigolo: "I was nothing more to her than a kind of male cocotte and I was treated as such. If I made a request for myself or anyone else, she did not reply, but the next day I found a bank-note for several thousand rubles in my pocket. She never condescended to discuss with me any matters that lay close to my heart."

Catherine characteristically rewarded her former lover richly. Vasilchikov was given a pension of twenty thousand rubles and valuable properties. He lived the rest of his life in Moscow. He never married. He built a notable collection of Western European paintings and sculptures, including a "Self Portrait" by Velasquez and works by Philips Wouwerman and Andries Botha.

Platon Alexandrovič Zubov (rusky Платон Александрович Зубов; 15. listopadu^jul./ 26. listopadu 1767^greg., Vladimir – 7. dubna^jul./ 19. dubna 1822^greg., Rundāle, Kuronsko) byl ruský šlechtic a politik, od roku 1789 milenec a favorit carevny Kateřiny Veliké, jeden z vrahů cara Pavla I.

Grigorij Alexandrovič Potěmkin-Tavričeskij, správným přepisem Poťomkin-Tavričeskij, (rusky Григорий Александрович Потёмкин-Таврический; 13. září^jul./ 24. září 1739^greg., Čiževo – 5. října^jul./ 16. října 1791^greg., Jasy) byl ruský šlechtic, voják, diplomat a politik, který vstoupil do dějin především jako dlouholetý rádce, milenec a neoficiální spoluvládce carevny Kateřiny II. Veliké.

Prince Grigory Grigoryevich Orlov (Russian: Григорий Григорьевич Орлов; 17 October 1734 – 24 April 1783) was a favourite of the Empress Catherine the Great of Russia, Prince of the Holy Roman Empire (1772), state and military figure, collector, patron of arts, and General-in-Chief.

He patronised M. V. Lomonosov, D. I. Fonvisin, V. I. Bazhenov and gave them financial support. Honorary member of the Imperial Academy of Arts (since 1765). He collected paintings (including Rembrandt, P. P. Rubens, Titian), sculpture, Chinese, Japanese and Russian porcelain, hunting weapons, etc. (Orlov's collection has been preserved almost completely; it is now in the State Museum-Reserve "Gatchina" of the eponymous city). A large landowner, particularly of the Gatchina manor, where Orlov commissioned the construction of a palace and a landscape garden.

He became a leader of the 1762 coup which overthrew Catherine's husband Peter III of Russia and installed Catherine as empress. For some years he was virtually co-ruler with her, but his repeated infidelities and the enmity of Catherine's other advisers led to his fall from power.

Stanisław August Poniatowski, jako král Stanislav II. (17. ledna 1732 Wołczyn, dnes v Brestské oblasti v Bělorusku – 12. února 1798 Petrohrad, Rusko), byl polský král v letech 1764–1795. Za jeho vlády došlo k postupnému rozdělení Polska mezi okolní mocnosti, až do jeho úplného zániku.

Narodil se do zámožné rodiny. Byl synem hraběte Stanislava Poniatowského a Konstancje Czartoryské. Do roku 1764 působil jako diplomat. V roce 1764 se souhlasem ruské imperátorky Kateřiny II. Veliké byl pomocí polského sněmu zvolen králem Polska. Jeho předchůdcem byl velkokníže litevský a saský kurfiřt August III. Polský. Rozhodující krizí Stanisławovy vlády byla barská konfederace, která vedla k prvnímu rozdělení Polska, ke kterému došlo v roce 1772.

Za svůj život měl celkem 3 děti (2 syny a 1 dceru). Zemřel 12. února roku 1798, dva a půl roku po své abdikaci. Příčinou smrti byla mrtvice. Jeho tělo bylo pohřbeno v kostele v Petrohradě. Od roku 1990 se jeho ostatky nachází v katedrále ve Varšavě.

Jedná se o jednu z nejkontroverznějších postav polské historie.