Kdo chodil s Martina Hingisová?

Martina Hingisová (nepřechýleně Hingis, * 30. září 1980 Košice) je bývalá švýcarská tenistka pocházející z česko-slovenské smíšené rodiny, která se na profesionálních okruzích pohybovala mezi sezónami 1994–2017. Matka Melanie Molitorová je Češka, otec Karol Hingis má slovenský původ. Na Letních olympijských hrách 2016 v Rio de Janeiro vybojovala pro Švýcarsko stříbrnou medaili z ženské čtyřhry v páru s Timeou Bacsinszkou.

V tenise je držitelkou několika věkových rekordů, když se jako 15letá stala historicky nejmladším vítězem zápasu i turnaje na grandslamu dospělých a již ve 12 letech nejmladším šampionem grandslamové juniorky. V 16 letech a 182 dnech se v březnu 1997 stala osmou a vůbec nejmladší světovou jedničkou ve dvouhře. Na vrcholu strávila celkem 209 týdnů a naposledy jej opustila 14. října 2002. Během června 1998 byla v 17 letech a 251 dnech poprvé klasifikována rovněž jako nejmladší světová jednička ve čtyřhře; v obou částech žebříčku drží věkový rekord bez ohledu na pohlaví. V osmi obdobích vévodila pořadí čtyřhry 90 týdnů a čelo naposledy opustila v březnu 2018. Celkem 29 týdnů kralovala oběma žebříčkům současně, což se před ní podařilo Navrátilové a Sanchezové Vicariové, a po ní Davenportové, Clijstersové a Sereně Williamsové. Pouze Navrátilová ji v této statistice překonala se 103 týdny.

První trofejí z Australian Open se v 16 letech a 118 dnech věku stala vůbec nejmladším vítězem grandslamové dvouhry včetně mužů. Na okruhu WTA Tour drží rekord nejlepšího vstupu do sezóny, když v roce 1997 zůstala neporažena v prvních 37 zápasech až do finále Roland Garros s Majolijovou, porážky, která ji připravila o zisk kalendářního grandslamu.

Na nejvyšší grandslamové úrovni vyhrála pět singlových titulů – třikrát Australian Open a jednou Wimbledon i US Open. V ženské čtyřhře přidala třináct trofejí. Ve smíšené čtyřhře pak triumfovala na Australian Open 2006 i 2015, ve Wimbledonu 2015, na US Open 2015 a kariérní grandslam s Paesem zkompletovala na French Open 2016 Další dva mixové tituly přidala v roce 2017 z Wimbledonu a US Open s Jamiem Murraym. V roce 1998 zvítězila na všech čtyřech deblových majorech a stala se čtvrtou tenistkou historie, jíž se podařilo vybojovat čistý grandslam v ženské čtyřhře. Titul z US Open 1998 znamenal zkompletování kariérního deblového grandslamu, jehož dosáhla jako 17. hráčka.

Na okruhu WTA Tour vyhrála čtyřicet tři turnajů ve dvouhře a šedesát čtyři ve čtyřhře. V listopadu 2015 se stala šestnáctou hráčkou na okruhu WTA s minimálně 50 deblovými tituly. Singlové finále Turnaje mistryň si zahrála čtyřikrát. V letech 1998 a 2000 z něho odešla vítězně. Deblovou část turnaje pak ovládla s Annou Kurnikovovou také dvakrát. V rámci okruhu ITF získala dva tituly ve dvouhře a jeden ve čtyřhře.

Pro chronické poranění vazů obou hlezen poprvé přerušila profesionální kariéru na konci sezóny 2002, kdy jí bylo 22 let. Po několika operacích a dvouletému odpočinku se na dvorce vrátila v roce 2006. Opět pronikla do první světové desítky až na 6. příčku, když vyhrála tři singlové události. V sezóně 2007 ukončila podruhé tenisovou dráhu v souvislosti s pozitivním testem na kokain. Mezi profesionálky se opět vrátila roku 2013 poté, co oznámila záměr hrát pouze čtyřhru. Nejdříve nastupovala po boku Lisické. Po Wimbledonu 2014 se její spoluhráčkou stala Italka Flavia Pennettaová a mezi březnem 2015 a červencem 2016 nastupovala s Indkou Saniou Mirzaovou, s níž vytvořila nejlepší světový pár, když obě členky v dubnu téhož roku figurovaly na prvních dvou příčkách žebříčku WTA ve čtyřhře. Mezi srpnem 2016 a únorem 2017 hrála s Američankou Coco Vandewegheovou. Od března 2017 do ukončení kariéry v říjnu téže sezóny se její partnerkou stala Tchajwanka Čan Jung-žan.

Jako reprezentantka země helvétského kříže dovedla švýcarský tým do finále Fed Cupu 1998 a spolu s Rogerem Federerem vyhrála Hopmanův pohár 2001. Ve Fed Cupu nastoupila k devatenácti mezistátním utkáním s bilancí 18–4 ve dvouhře a 11–3 ve čtyřhře.

V červnu 2011 ji časopis Time zařadil mezi „30 legend ženského tenisu: minulosti, současnosti a budoucnosti.“ V roce 2013 byla přijata do Mezinárodní tenisové síně slávy. Během kariéry také získala sportovní ocenění.

Radek Štěpánek (* 27. listopadu 1978 Karviná) je bývalý český profesionální tenista, tenisový trenér a bronzový medailista v soutěži smíšené čtyřhry z brazilského Ria de Janeira 2016. V profesionálním tenise se pohyboval mezi lety 1996–2017.

Ve své kariéře na okruhu ATP World Tour vyhrál pět turnajů ve dvouhře a osmnáct ve čtyřhře. Na grandslamu získal dva tituly v mužské čtyřhře, když triumfoval na Australian Open 2012 a US Open 2013, v obou případech s Leanderem Paesem. Finále si společně zahráli i na US Open 2012. S Jiřím Novákem si zahrál finále čtyřhry na US Open 2002.

Na žebříčku ATP byl nejvýše ve dvouhře klasifikován v červenci 2006 na 8. místě a ve čtyřhře pak v listopadu 2012 na 4. místě poté, co s Paesem postoupil do semifinále londýnského Turnaje mistrů. Jako jeden z mála tenistů praktikoval během kariéry herní styl servis–volej. Trénoval ho nejprve Tomáš Krupa a později Petr Korda.

V českém daviscupovém týmu reprezentoval zemi mezi lety 2003–2016. Třikrát hrál finále soutěže, poprvé v roce 2009, kdy Česko podlehlo na barcelonské antuce Španělsku hladce 0:5. V roce 2012 plnil roli české dvojky v pražském finále proti Španělsku, ve kterém získal pro Česko rozhodující bod. Stejnou bilanci si připsal i v následujícím roce, když v rozhodující dvouhře finále Davis Cupu 2013 proti Srbsku v Bělehradě porazil Dušana Lajoviće. V soutěži celkově nastoupil k dvaceti šesti mezistátním zápasům s bilancí 15–13 ve dvouhře a 20–5 ve čtyřhře. V českém, respektive československém, týmu vytvořil s Tomášem Berdychem historicky nejlepší deblový pár.

Ukončení profesionální kariéry pro dlouhodobé zdravotní problémy oznámil 14. listopadu 2017 v Praze.

Od července 2010 do června 2013 byl ženatý s českou tenistkou Nicole Vaidišovou, s níž následně obnovil partnerský vztah. Podruhé uzavřeli sňatek 25. května 2018 v pražských Stodůlkách.

V říjnu 2018 mu prezident republiky Miloš Zeman udělil Medaili Za zásluhy I. stupně..