Kdo chodil s Karel II. Stuart?

Karel II. Stuart (29. května 1630 – 6. února 1685) byl král Anglie, Skotska a Irska.

Jeho otec, král Karel I. Stuart, podlehl svým protivníkům a anglickému parlamentu v občanské válce a byl 30. ledna 1649 popraven. Parlament nejmenoval Karla II. jeho nástupcem, ale dokonce vydal nařízení označující toto jmenování nezákonným. Anglie se de facto stala republikou a země byla řízena Oliverem Cromwellem. Skotsko bylo nezávislým královstvím a tak ho skotský parlament jmenoval 5. února 1649 skotským králem. Karel II. byl korunován jako skotský panovník 1. ledna 1651. Po porážce od Cromwellova vojska 3. září 1651 v bitvě u Worcesteru unikl na kontinent, kde strávil dalších devět let.

Politická krize po smrti Olivera Cromwella roku 1658 vedla k tomu, že byl požádán, aby se vrátil a nastoupil na trůn a byla tak obnovena monarchie. Karel dorazil do Londýna 29. května 1660. Dokumenty vydávané po tomto roce byly datovány tak, jako by se stal nástupcem svého otce hned po jeho smrti. Po jeho nástupu na trůn došlo k uvolnění veřejného života svázaného v předchozím období přísnými puritánskými pravidly. V době jeho panování, přesněji roku 1666, byl Londýn zasažen dvěma katastrofami: Velkým morem a Velkým požárem.

Hortensia Mancini (6. června 1646, Řím – 2. července 1699, Londýn) byla oblíbenou neteří hlavního francouzského ministra, kardinála Mazarina, a milenkou anglického krále Karla II. Byla čtvrtou z pěti známých sester Manciniových, které byly spolu se svými sestřenicemi z rodiny Martinozzi u dvora Ludvíka XIV. známy jako Mazarinettes.

Catherine Pegge (born c. 1635) was a long-term mistress of Charles II of England. She had two children by him, Charles FitzCharles, 1st Earl of Plymouth, and Catherine FitzCharles.

Frances Teresa Stewart, vévodkyně z Richmondu a Lennoxu (8. července 1648, Paříž – 15. října 1702) byla anglická aristokratka, pověstná svou krásou (byla nazývána La Belle Stuart – krásná Stuartovna), která odmítla stát se milenkou anglického krále Karla II. Její tvář byla předlohou podoby tváře Britannie, idealizovaného symbolu Britských ostrovů.

Winifred Wells (born circa 1642 - floruit 1692), was a courtier at the Stuart Restoration court as a Maid of Honour to Queen consort Catherine of Braganza. She was also one of the many mistresses of King Charles II of England. Samuel Pepys refers to her as the King's mistress in his diary, and she also features in Philibert de Gramont's famous Mémoirs.

Nell Gwyn (ou Gwynn ou Gwynne), née Eleanor Gwyn le 2 février 1650 et morte le 14 novembre 1687, est une actrice anglaise.

Elle est l'une des nombreuses maîtresses du roi Charles II et la plus célèbre. Louée pour ses performances comiques et théâtrales par le mémorialiste Samuel Pepys, elle est considérée comme l'incarnation de la Restauration Stuart, la muse de son temps et une héroïne populaire anglaise.

Elle donne au roi un fils illégitime, Charles Beauclerk, 1^er duc de Saint-Albans.

La romancière Jeanette Winterson fait allusion à la comédienne dans Les oranges ne sont pas les seuls fruits (en). Virginia Woolf la cite également dans son roman Orlando.

Elizabeth Boyle, Viscountess Shannon (born Elizabeth Killigrew; baptised 16 May 1622 – December 1680), was an English courtier and mistress of King Charles II.

Louise Renée de Penancoët de Kérouaille, Duchess of Portsmouth (5 September 1649 – 14 November 1734) was a French mistress of King Charles II of England. She was also made Duchess of Aubigny in the peerage of France.

Lucy Walter (ur. ok. 1630 w Roch Castle w Haverfordwest, zm. wrzesień/październik 1658 w Paryżu) – angielska szlachcianka, córka Williama Waltera i Elizabeth Protheroe. Kochanka króla Anglii i Szkocji Karola II Stuarta.

Po wybuchu wojny domowej rodzina Lucy opowiedziała się po stronie króla Karola I. W 1644 r. zamek Roch został zdobyty i zniszczony przez wojska Parlamentu. Lucy znalazła schronienie w Londynie, ale wkrótce musiała przenieść się do Hagi. Jeszcze w Londynie nawiązała romans z Algernonem Sydneyem. Podczas pobytu w Niderlandach miała romans z jego młodszym bratem Robertem. Wówczas poznała również Karola II.

Nie wiadomo jak doszło do spotkania Karola i Lucy. Romans króla z panią Barlow (jak sama chciała być nazywana) trwał z przerwami do jesieni 1651 r. Karol uważany jest za ojca dziecka, które urodziło się w 1649 r. Chłopiec otrzymał imię James i został później kreowany księciem Monmouth.

Romans z Karolem wygasł szybko z niewyjaśnionych powodów. Lucy żyła w biedzie jeszcze przez kilka lat. Zmarła jesienią 1658 r. w Paryżu z nieznanych przyczyn. Oprócz syna Jamesa miała jeszcze córkę Mary (ur. 1651), której ojcostwo jest niejasne. Jako kandydatów wymienia się Theobalda Taaffe, 1. hrabiego Carlingford, oraz Henry’ego Benneta, 1. hrabiego Arlington.

Barbara Villiers (noviembre de 1641-9 de octubre de 1709), primera duquesa de Cleveland y amante del rey Carlos II de Inglaterra, más conocida por su título de condesa de Castlemaine.