Kdo chodil s Salvador Dalí?

Salvador Felip Jacint Dalí i Domènech (11. května 1904 Figueres – 23. ledna 1989 tamtéž) byl katalánský malíř, který se proslavil svými surrealistickými díly. Mezi pařížské surrealisty byl přijatý v roce 1929 po natočení filmu Andaluský pes, na kterém spolupracoval s Luisem Buñuelem. Později se s nimi rozešel, protože byl považován za příliš komerčního umělce. Mnohé jeho obrazy jsou založeny na snové imaginaci. Předměty každodennosti na nich dostávají nezvyklé formy, tak jako např. rozteklé hodinky na obraze Persistence paměti. Obrazy vzniklé po druhé světové válce jsou klasičtější a v důsledku Dalího konverze ke katolictví mívají náboženské náměty. Jeho obrazy se vyznačují pečlivým kresebným zpracováním a smyslem pro realistický detail. Používal výrazné barvy. Kromě malby a kresby se Dalí také zabýval grafikou, vytvářel sochy, ilustroval knihy, navrhl parfém, designoval šperky, pro divadelní představení navrhoval kostýmy a scénu. Napsal rovněž libreto k baletu a několik autobiografických a beletristických knih. Názory na vlastní tvorbu formuloval v několika studiích a manifestech.

Amanda Lear je francouzská zpěvačka, malířka, modelka, spisovatelka a herečka. Svou kariéru zahájila v polovině šedesátých let jako modelka. Později byla múzou španělskému výtvarníkovi Salvadoru Dalímu. V roce 1973 byla její fotografie použita na obalu alba For Your Pleasure anglické skupiny Roxy Music. Své první album nazvané I Am a Photograph vydala v roce 1977. Později vydala řadu dalších alb. Roku 2014 vydala album My Happiness, které je poctou Elvisi Presleymu. V roce 1984 vydala knihu My Life with Dalí, v níž vypráví o svém vztahu s Dalím. O tři roky později vydala román L'Immortelle.

Její image je založena na řadě mystifikací, jisté není datum jejího narození (uvádí se různé údaje od roku 1939 po rok 1950), národnost (plynně hovoří pěti jazyky) ani rodiště (Saigon, Hongkong i jiná místa). April Ashley ve své autobiografii uvádí, že Amanda Lear se narodila jako muž jménem Alain Tapp a v roce 1963 prodělala operativní změnu pohlaví.

Na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let byla hvězdou evropské disco hudby, provokovala hlubokým hlasem i sexuální otevřeností, album Sweet Revenge se stalo zlatou deskou. Koncertovala také v Československu, na Bratislavské lyře 1982.

Hrála ve francouzských filmech Bimboland (1998) a Lovci draků (2008) i v divadle Théâtre de la Porte Saint-Martin, uspořádala také několik výstav svých obrazů. V roce 2006 jí byl udělen Řád umění a literatury.