Kdo chodil s Polygnótos z Thasu?

Polygnótos z Thasu byl starořecký malíř z 5. století př. n. l. Narodil se na ostrově Thasu, ale působil trvale v Athénách.

Byl synem a žákem malíře Aglaofóna a blízkým přítelem Kimóna. Maloval hlavně hrdinská témata z řeckých bájí a řeckých dějin. Vždy kladl důraz na etické poselství, proto Aristotelés ve své Poetice Polygnóta nazývá "éthografos". Jeho nástěnné obrazy se nacházejí hlavně v Athénách a v Delfách. Starověk oceňoval zvláště jeho obrazy v Knidské hovorně (lesché) v Delfách, kde zobrazil dobytí Tróje a podsvětí. V Athénách to byly malby na verandě staré agory (stoa poikilé): Bitva u Oinoe, Dobytí Tróje a soud králů nad Aiantem Oileovcem pro zločin spáchaný na Kassandře. Jeho je nejspíše i malba bitvy u Marathónu (bývá ovšem připisována i Panainovi či Mikónovi). Dále vytvořil obraz Únos Leukippoven v Anakeiu v Athénách, obrazy v pinakothéce athénské akropole (Diomédés odnášející palladion, Odysseus s lukem Filoktétovým, Orestés a Pyladés vraždící Aigistha, Polyxenina smrt, Achilleus na Skyru, Odysseus a Nausikaa). Plinius vypočítal řadu dalších jeho děl, která se však nedochovala a Plinius nepopsal ani jejich kompozici (obrazy v Thespiích, před Pompeiovou kurií v Římě aj.)

Ottův slovník naučný o jeho stylu psal takto: „Obrazy jeho vynikaly dále mistrovskou komposicí, prostou vší raffinovaností, a tím jednoduchostí a prostotou svou úchvatnější. Seskupení osob bylo neobyčejně účinné přesnou svou responsí, upomínající na architektoniku sborových písní řecké tragédie, charakteristika osob byla mistrovská, výraz obličeje živý, oduševněný, pohyby a posunky prosté a přirozené. Polygnótos vyprostil malířství z pout dosavadního tuhého formalismu, kresba jeho vynikala pevností a jistotou, ale při tom při všem nebylo u něho jako u Feidia, s nímž lze jej nejblíže srovnati, nic vypočteného na laciný dojem; také koloristických effektů Polygnótos ještě neznal. Konečně vytknouti jest u Polygnóta neobyčejně šťastné a obratné použití místa k obrazům jeho určeného, tedy to, čemu se obdivujeme v Raffaelových stanzích.“

Technika, kterou používal pro zachycení ideálních charakterových rysů byla značně rozmanitá. Musel mít dokonalý kresebný styl, jímž byl s to postihnout nejjemnější nuance v gestech, pózách a výrazech tváří postav, chtěl-li vyjádřit jejich city a celkovou atmosféru, nemluvě o výjimečném podání žen, u nichž dokázal zobrazit křehkost účesů i vzdušné řasení průsvitných říz. Opuštění základní linky mu dovolilo vytvářet rafinovaná seskupení postav a daleko efektivněji tak vyjádřit i psychologické vztahy mezi nimi.

Elpinice (Ancient Greek: Ἐλπινίκη Μιλτιάδου Λακιάδου, romanized: Elpinikē Miltiadou Lakiadou, flourished c. 510-450 BC) was a noblewoman of classical Athens. She is known from Plutarch's Life of Cimon, as well as Life of Pericles where she appears twice in political confrontations with the Athenian statesman. Part of the Cimonids (related to Cimon), she is recorded as having repeatedly defended and aided her brother Cimon in Plutarch's work. She appears to have faced scrutiny for her behavior as a woman in Athenian society, as Plutarch says people described her as "not very decorous" and Pericles rebuked her actions as an older woman.