Kdo chodil s Rudolf II.?

Rudolf II. Habsburský (18. července 1552, Vídeň – 20. ledna 1612, Praha) byl římský císař, uherský, český, chorvatský král, markrabě Moravy a obojí Lužice a rakouský arcivévoda z rakouské větve dynastie Habsburků.

Byl posledním habsburským panovníkem a také posledním v hodnosti císaře Svaté říše římské, který učinil z Prahy své sídelní město. Jako milovník umění, mecenáš a podporovatel věd přispěl k velkému kulturnímu rozkvětu českých zemí a jejich živým stykům s cizinou v závěrečné, manýristické epoše renesance – ta je po něm v českém prostředí nazývána doba rudolfinská a je řazena k vrcholným periodám starších českých dějin.

Z hlediska politiky to však úspěšný vládce nebyl, což bylo dáno jednak složitými osobními dispozicemi (duševní labilitou, s postupně se zhoršujícím průběhem) a jednak stoupajícím celoevropským napětím mezi protestanty a katolíky, což byl základní spor i v českém prostředí, jejž Rudolf nedokázal nijak vyřešit. V samém závěru vlády pak čelil intrikám svého bratra Matyáše, jemuž byl nucen postoupit (1608) vládu v Uhrách, Rakousích a na Moravě a aby se vůbec udržel na trůnu, musel českým a slezským protestantům vydat majestáty, jimiž potvrzoval svobodu vyznání pro luterány, starokališníky a české bratry. Marný pokus zvrátit tyto koncese s vojenskou pomocí svého bratrance Leopolda (1611) vedl nakonec k jeho nucené abdikaci ve prospěch Matyášův.

Kateřina Stradová, vlastním jménem Anna Marie Stradová, milenka císaře Rudolfa II., byla dcerou císařova antikváře Ottavia Strady. Její dědeček Jacopo Strada pocházel z Itálie, ale jeho syn Ottavio se již narodil v Norimberku. Později se Ottavio Strada přestěhoval do Prahy, kde zakoupil několik domů, ale i jeden nevěstinec.

Anna Marie se císařovou milenkou stala již před patnáctým rokem věku. Jako osmnáctiletá císaři porodila první dítě – dona Julia Caesara, markýze d’Austria (1585 ? – 1609). Z řady jejich dalších dětí se však dospělého věku dožili jen tři synové a tři dcery, o které se císař sice dobře postaral, ale nikdy je neuznal za legitimní potomky. Z nich nejstarší byl již zmíněný Julio Caesar, do něhož císař vkládal naděje, ale pro své brutální chování a vraždu zemřel ve vězení na krumlovském zámku.