Kdo chodil s Selim II.?

Selim II. (osmansky: سليم ثانى, přepis: Selīm-i sānī; turecky: II. Selim; 28. května 1524 Starý palác – 15. prosince 1574 palác Topkapi), známý také jako Selim Světlovlasý (turecky: Sarı Selim) nebo Selim Opilec (Sarhoş Selim), byl sultán Osmanské říše od roku 1566 až do své smrti v roce 1574. Byl synem Sulejmana Nádherného a jeho manželky Hürrem Sultan.

Selim nebyl původně považován za pravděpodobného následníka trůnu, avšak jeho bratr Mehmed zemřel na neštovice, nevlastní bratr Mustafa byl na příkaz otce uškrcen a jeho bratr Bájezíd byl rovněž zabit na Sulejmanův rozkaz poté, co se proti němu a Selimovi vzbouřil.

Během jeho vlády měl velký vliv na státní záležitosti velkovezír Sokollu Mehmed Paša. Mezi významné úspěchy Selimovy vlády patřilo dobytí Kypru a Tunisu, avšak jeho armáda prohrála v bitvě u Lepanta a neuspěla při pokusu o dobytí Astrachaně v rámci války s Ruskem.

Nurbanu Sultan (celým jménem Haseki Afife Nûr-Banû Vâlide Sultân Aliyyetü'ş-Şân Hazretleri; 1525 Španělsko – 7. prosince 1583 palác Yenikapi, Konstantinopol) byla konkubína a později právoplatná manželka osmanského sultána Selima II. Byla matkou sultána Murada III a po nástupu svého syna na trůn se z ní stala Valide Sultan, matka královna. Tuto pozici zastávala od roku 1574 do své smrti v roce 1583.

Selimiye (ur. 1525, zm. 1605) – niewolnica, konkubina Selima II i matka jego syna, Haseki Sultan w latach 1543–1568.