Kdo chodil s Benjamin Constant?

Henri-Benjamin Constant de Rebecque (25 October 1767 – 8 December 1830), or simply Benjamin Constant, was a Swiss and French political thinker, activist and writer on political theory and religion.

A committed republican from 1795, Constant backed the coup d'état of 18 Fructidor (4 September 1797) and the following one on 18 Brumaire (9 November 1799). He became the leader of the Liberal opposition in 1800, during the Consulate. Having upset Napoleon and left France to go to Switzerland then to the Kingdom of Saxony, Constant nonetheless sided with him during the Hundred Days, drafting the Charter of 1815, and became politically active again during the Bourbon Restoration. He was elected to the Chamber of Deputies in 1818 and remained in office until his death in 1830. As the head of the Liberal opposition, known as Indépendants, Constant was one of the most notable orators of the Chamber as a proponent of the parliamentary system. During the July Revolution, he was a supporter of Louis Philippe I ascending the throne.

Besides his numerous essays on political and religious themes, Constant also wrote on romantic love. His autobiographical Le Cahier rouge (1807) gives an account of his love for Madame de Staël, whose protégé and collaborator he became, especially in the Coppet circle, and a successful novella, Adolphe (1816), are good examples of his work on this topic.

Constant was a fervent liberal of the early 19th century. He refined the concept of liberty, defining it as a condition of existence that allowed the individual to turn away interference from the state or society.

Baronka Anne Louise Germaine de Staël-Holstein, rozená Neckerová, obvykle nazývaná Madame de Staël, (22. duben 1766, Paříž – 14. červenec 1817, Paříž) byla francouzsko-švýcarská spisovatelka.

Byla dcerou ministra Ludvíka XVI. Jacquese Neckera, provdala se za švédského diplomata a udržovala vztah s politickým filozofem Benjaminem Constantem. Z Paříže se opakovaně uchylovala do exilu, zejména do Švýcarska a Německa, po radikalizaci Francouzské revoluce a znovu po neshodách s Napoleonem.

Věnovala se teoretickým otázkám, jako v eseji De la littérature considérée dans ses rapports avec les institutions sociales (O literatuře posuzované ve vztahu k sociálním institucím), kde popsala determinismus geografického prostředí (srovnání středomořského Homéra se severským Ossianem). V románu Delphine se mimo jiné věnuje otázce postavení ženy, na kterou později naváže George Sandová. K jejím nejvlivnějším dílům patří De l'Allemagne (O Německu), kulturně-intelektuální obraz Německa, který uvedl německou literaturu do francouzského povědomí a významně ovlivnil francouzský romantismus.