Kdo chodil s Dalida?
Alain Delon datováno Dalida od do . Věkový rozdíl byl 2 roky, 9 měsíců a 22 dny.
Christian de La Mazière datováno Dalida od do . Věkový rozdíl byl 10 roky, 4 měsíců a 26 dny.
Luigi Tenco datováno Dalida od do . Věkový rozdíl byl 5 roky, 2 měsíců a 4 dny.
Richard Chanfray datováno Dalida od do . Věkový rozdíl byl 7 roky, 2 měsíců a 18 dny.
Dalida
Dalida (rodným jménem Iolanda Cristina Gigliotti; 17. ledna 1933 Káhira – 3. května 1987 Paříž) byla přední francouzská zpěvačka a příležitostná herečka, narozená v Egyptě italským rodičům, která za svou kariéru prodala více než 130 milionů desek po celém světě.
Zpočátku její repertoár tvořily zejména baladické písně a francouzské adaptace světových hitů 50. let, kdy svou kariéru písní Madona započala. Když začátkem 60. let přišla do Francie vlna yé-yé, zařadila i tyto písně do svého repertoáru. Její stále stoupající obliba byla patrná i v tom, že pro ni začali čím dál tím více komponovat hudbu a psát texty nejlepší francouzští autoři své doby, jako byl Pierre Delanoë, Pascal Sevran, Didier Barbelivien, Serge Lama a další.
Konec 60. let byl poznamenám smrtí jejího přítele italského zpěváka Luigiho Tenca, kterého našla v hotelovém pokoji mrtvého. Tato tragická událost se promítla i do jejích písní, jimž začaly vévodit písně stylu „chanson à texte“ (šansonové písně) s hluboce lidskými příběhy, k nimž se v druhé polovině 70. let přidaly písně ve stylu disco, jehož se stala vůbec první francouzskou interpretkou, když v roce 1976 natočila disco-verzi písně J'attendrai. Ze skladeb, které pocházejí z jejích posledních desek vydaných za jejího života je patrné, že se cítila nešťastně a osaměle, protože nemohla mít děti, nepodařilo se jít nalézt milujícího partnera a začínala víc a víc pociťovat přicházející stáří, na kterém nespatřovala nic pozitivního. Proto se také v noci z 2. května na 3. května 1987 rozhodla ve svém domě na rue d’Orchampt na Montmartru předávkovat barbituráty, zapít je alkoholem a odejít. Jediný vzkaz, který těsně předtím, než zemřela, napsala, zněl: „Život se mi stal nesnesitelným. Odpusťe mi.“
Její bratr Orlando (vlastním jménem Bruno Gigliotti) byl od 70. let jejím producentem a po její smrti se stal ochranitelem jejího odkazu. Díky němu vycházejí každým rokem nové nosiče s původními, ale i remixovými nahrávkami a Dalidu tak mají možnost poznávat další a další generace.
Své písně zpívala ve více než 10 jazycích, kromě francouzštiny (přes 600 písní), italštiny (přes 400 písní) a arabštiny to bylo též v řečtině, němčině, angličtině, japonštině, hebrejštině, nizozemštině a španělštině.
Náleží ji označení Mademoiselle succès, Mademoiselle Bambino, Disco královna, Zpěvačka míru a řada dalších.
Byla první zpěvačkou na celém světě, která obdržela diamantovou desku za 85 milionů prodaných desek. Do konce její kariéry jich stihla prodat ještě dalších 40 milionů.
Od padesátých let se stala číslem jedna na obálkách novin, magazínů a časopisů. Říká se, že byla fotografována více než Elvis Presley nebo Brigitte Bardotová.
Jako jediný umělec vůbec získala Médaille de la Présidence de la République, kterou jí v roce 1968 udělil francouzský prezident Charles de Gaulle.
Přečtěte si více...Alain Delon
Alain Fabien Maurice Marcel Delon (French: [alɛ̃ dəlɔ̃]; 8 November 1935 – 18 August 2024) was a French actor, film producer, screenwriter, singer, and businessman. Acknowledged as a cultural and cinematic leading man of the 20th century, Delon emerged as one of the foremost European actors of the late 1950s to the late 1980s, and became an international sex symbol. He is regarded as one of the most well-known figures in French cinema. His style, looks, and roles, which made him an international icon, earned him enduring popularity.
Delon achieved critical acclaim for his roles in films such as Women Are Weak (1959), Purple Noon (1960), Rocco and His Brothers (1960), L'Eclisse (1962), The Leopard (1963), Any Number Can Win (1963), The Black Tulip (1964), The Last Adventure (1967), Le Samouraï (1967), The Girl on a Motorcycle (1968), La Piscine (1969), Le Cercle Rouge (1970), Un flic (1972), and Monsieur Klein (1976). Over the course of his career, Delon worked with many directors, including Luchino Visconti, Jean-Luc Godard, Jean-Pierre Melville, Michelangelo Antonioni, Louis Malle, and Agnès Varda.
Delon received many film and entertainment awards throughout his career. In 1985, he won the César Award for Best Actor for his performance in Notre histoire (1984). In 1991, he became a member of France's Legion of Honour. At the 45th Berlin International Film Festival, he won the Honorary Golden Bear. At the 2019 Cannes Film Festival, he received the Honorary Palme d'Or.
In addition to his acting career, Delon also recorded the spoken part in the popular 1973 song "Paroles, paroles", a duet with Dalida as the main singing voice. He acquired Swiss citizenship in 1999.
Přečtěte si více...Dalida
Christian de La Mazière
Christian Clodomir Martial Lamazière (22 August 1922 – 15 February 2006), better known as Christian de La Mazière, was a journalist and member of the Charlemagne Division of the Waffen-SS. He enlisted in the Charlemagne Division shortly before the Liberation of Paris in August 1944, fighting Soviet troops in Pomerania from February to March 1945 before his capture. Afterwards he was put on trial and sentenced to five years in prison, of which he served two. He then worked in public relations and journalism.
He is known for discussing his role in the 1969 documentary The Sorrow and the Pity. He wrote a memoir of his war experiences in 1972, Le Rêveur casqué, translated into English as The Captive Dreamer, and a second memoir, Le Rêveur blessé (lit. 'The Wounded Dreamer'). He also advised Gnassingbé Eyadéma, the president of Togo. De La Mazière moved to working as a journalist for the conservative Beta Press, Le Figaro Magazine and eventually Révolution Européenne.
Přečtěte si více...Dalida
Luigi Tenco
Luigi Tenco (21 March 1938 – 27 January 1967) was an Italian singer-songwriter. He died on the night of 27 January 1967 after a performance at the Sanremo Music Festival. His death was ruled to be the result of suicide, but even decades later, a plethora of evidence in favor of murder was cause to reopen the investigation twice.
Přečtěte si více...Dalida
Richard Chanfray
Richard Chanfray (dit Saint-Germain ou Richard Saint-Germain), né le à Lyon et mort le à Ramatuelle, est une personnalité médiatique française, peintre, chanteur et acteur.
Il affirmait être le comte de Saint-Germain, aventurier prétendument alchimiste et immortel. Il est principalement connu pour avoir été pendant plusieurs années le compagnon de la chanteuse Dalida.
Přečtěte si více...