Kdo chodil s Alain Delon?

Alain Fabien Maurice Marcel Delon (French: [alɛ̃ dəlɔ̃]; 8 November 1935 – 18 August 2024) was a French actor, film producer, screenwriter, singer, and businessman. Acknowledged as a cultural and cinematic leading man of the 20th century, Delon emerged as one of the foremost European actors of the late 1950s to the late 1980s, and became an international sex symbol. He is regarded as one of the most well-known figures in French cinema. His style, looks, and roles, which made him an international icon, earned him enduring popularity.

Delon achieved critical acclaim for his roles in films such as Women Are Weak (1959), Purple Noon (1960), Rocco and His Brothers (1960), L'Eclisse (1962), The Leopard (1963), Any Number Can Win (1963), The Black Tulip (1964), The Last Adventure (1967), Le Samouraï (1967), The Girl on a Motorcycle (1968), La Piscine (1969), Le Cercle Rouge (1970), Un flic (1972), and Monsieur Klein (1976). Over the course of his career, Delon worked with many directors, including Luchino Visconti, Jean-Luc Godard, Jean-Pierre Melville, Michelangelo Antonioni, Louis Malle, and Agnès Varda.

Delon received many film and entertainment awards throughout his career. In 1985, he won the César Award for Best Actor for his performance in Notre histoire (1984). In 1991, he became a member of France's Legion of Honour. At the 45th Berlin International Film Festival, he won the Honorary Golden Bear. At the 2019 Cannes Film Festival, he received the Honorary Palme d'Or.

In addition to his acting career, Delon also recorded the spoken part in the popular 1973 song "Paroles, paroles", a duet with Dalida as the main singing voice. He acquired Swiss citizenship in 1999.

Brigitte Auber (French pronunciation: [bʁiʒit obɛʁ]; born Marie-Claire Cahen de Labzac [maʁi klɛʁ kaʔɛn də labzak], 27 April 1925) is a French actress who has worked on stage, film and television in Europe.

Michèle Cordoue est une actrice française, de son vrai nom Andrée Louise Marie Bonnet, née le 31 décembre 1920 à Paris 19^e, morte le 23 mai 1987 à Jouars-Pontchartrain (Yvelines).

Romy Schneider, rozená Rosemarie Magdalena Albach-Retty (23. září 1938 Vídeň – 29. května 1982 Paříž), byla německo-francouzská herečka narozená ve Vídni, držitelka dvou Césarů za nejlepší ženský herecký výkon. Známou se stala hlavní rolí ve filmové trilogii Sissi o rakouské císařovně a uherské královně Alžbětě Bavorské.

Nico (občanským jménem Christa Päffgen; 16. října 1938 Kolín nad Rýnem, Německo – 18. července 1988 Ibiza, Španělsko) byla německá hudebnice, zpěvačka, herečka, modelka a hudební skladatelka. Nejprve byla fotomodelkou a krátce poté se přestěhovala do Francie. Díky modelingu se dostala do dalších evropských zemí, například do Švýcarska, Španělska a Rakouska. Ze všech míst si Nico nejvíce oblíbila ostrov Ibiza, který často navštěvovala po většinu svého pozdějšího života a kde také zemřela. Na přelomu padesátých a šedesátých let se Nico začala angažovat i ve filmech. První větší rolí pro ni byla postava Nico Otzak ve filmu Sladký život italského režiséra Federica Felliniho. V šedesátých letech hrála v několika filmech Andyho Warhola a během sedmdesátých pak v různých filmech francouzského režiséra Philippa Garrela.

Ačkoliv Nico již počátkem šedesátých let chodila na hodiny zpěvu, až do roku 1965 se mu nevěnovala. V roce 1965 natočila v Anglii za pomoci Andrewa Looga Oldhama, který byl manažerem skupiny The Rolling Stones, svůj první singl. Později, když se přestěhovala do New Yorku, ji Andy Warhol představil skupině The Velvet Underground, které dělal manažera, a Nico s nimi začala zpívat. Jejich spolupráce vyvrcholila v albu The Velvet Underground & Nico, na kterém Nico zpívá svým nezaměnitelným altem s německým přízvukem hlavní vokály ve třech z celkových jedenácti písní. Album vyšlo v březnu 1967 a ve stejném roce Nico vydala své první sólové album nazvané Chelsea Girl. V následujících letech vydala pět dalších alb; na prvních třech a znovu na posledním ji doprovázel bývalý člen The Velvet Underground, multiinstrumentalista John Cale.

Zemřela v červenci 1988 na následky zranění při nehodě na kole. Její památku v pozdějších letech uctilo mnoho hudebníků, kteří zahráli na festivalu Life Along the Borderline: A Tribute to Nico pořádaném Johnem Calem v letech 2008, 2009, 2010 a 2013 v různých městech. Mezi vystupujícími byli například Sharon Van Etten, Mark Linkous, Kim Gordon, Lisa Gerrard nebo Peaches. Jako svůj vzor ji označily například Patti Smith nebo Siouxsie Sioux.

Dalida (rodným jménem Iolanda Cristina Gigliotti; 17. ledna 1933 Káhira – 3. května 1987 Paříž) byla přední francouzská zpěvačka a příležitostná herečka, narozená v Egyptě italským rodičům, která za svou kariéru prodala více než 130 milionů desek po celém světě.

Zpočátku její repertoár tvořily zejména baladické písně a francouzské adaptace světových hitů 50. let, kdy svou kariéru písní Madona započala. Když začátkem 60. let přišla do Francie vlna yé-yé, zařadila i tyto písně do svého repertoáru. Její stále stoupající obliba byla patrná i v tom, že pro ni začali čím dál tím více komponovat hudbu a psát texty nejlepší francouzští autoři své doby, jako byl Pierre Delanoë, Pascal Sevran, Didier Barbelivien, Serge Lama a další.

Konec 60. let byl poznamenám smrtí jejího přítele italského zpěváka Luigiho Tenca, kterého našla v hotelovém pokoji mrtvého. Tato tragická událost se promítla i do jejích písní, jimž začaly vévodit písně stylu „chanson à texte“ (šansonové písně) s hluboce lidskými příběhy, k nimž se v druhé polovině 70. let přidaly písně ve stylu disco, jehož se stala vůbec první francouzskou interpretkou, když v roce 1976 natočila disco-verzi písně J'attendrai. Ze skladeb, které pocházejí z jejích posledních desek vydaných za jejího života je patrné, že se cítila nešťastně a osaměle, protože nemohla mít děti, nepodařilo se jít nalézt milujícího partnera a začínala víc a víc pociťovat přicházející stáří, na kterém nespatřovala nic pozitivního. Proto se také v noci z 2. května na 3. května 1987 rozhodla ve svém domě na rue d’Orchampt na Montmartru předávkovat barbituráty, zapít je alkoholem a odejít. Jediný vzkaz, který těsně předtím, než zemřela, napsala, zněl: „Život se mi stal nesnesitelným. Odpusťe mi.“

Její bratr Orlando (vlastním jménem Bruno Gigliotti) byl od 70. let jejím producentem a po její smrti se stal ochranitelem jejího odkazu. Díky němu vycházejí každým rokem nové nosiče s původními, ale i remixovými nahrávkami a Dalidu tak mají možnost poznávat další a další generace.

Své písně zpívala ve více než 10 jazycích, kromě francouzštiny (přes 600 písní), italštiny (přes 400 písní) a arabštiny to bylo též v řečtině, němčině, angličtině, japonštině, hebrejštině, nizozemštině a španělštině.

Náleží ji označení Mademoiselle succès, Mademoiselle Bambino, Disco královna, Zpěvačka míru a řada dalších.

Byla první zpěvačkou na celém světě, která obdržela diamantovou desku za 85 milionů prodaných desek. Do konce její kariéry jich stihla prodat ještě dalších 40 milionů.

Od padesátých let se stala číslem jedna na obálkách novin, magazínů a časopisů. Říká se, že byla fotografována více než Elvis Presley nebo Brigitte Bardotová.

Jako jediný umělec vůbec získala Médaille de la Présidence de la République, kterou jí v roce 1968 udělil francouzský prezident Charles de Gaulle.

Nathalie Delon (born Francine Canovas, also known as Nathalie Barthélémy; 1 August 1941 – 21 January 2021) was a French actress, model, film director and writer. In the 1960s, Nathalie was regarded as one of the most beautiful women in the world and in the 1970s, she was considered a French sex symbol. She is well known for her first acting role, appearing opposite her husband, actor Alain Delon, in the neo-noir film Le Samouraï directed by Jean-Pierre Melville (1967). She appeared in 30 films and directed two others. Nathalie was also credited as the muse of the Rolling Stones.

Mireille Darc, née Mireille Aigroz le 15 mai 1938 à Toulon (France), et morte le 28 août 2017 dans le 8^e arrondissement de Paris (France), est une actrice, réalisatrice et chanteuse française.

Elle joue dans 56 films, interprétant souvent des rôles de femme libérée et sexy, qui la hissent au statut de sex-symbol. Elle est pendant quinze ans la compagne d'Alain Delon et plusieurs fois sa partenaire à l'écran. Elle s'investit également dans des associations humanitaires, en vue notamment d'améliorer la condition féminine.

Maddly Bamy, née en 1943 à Pointe-à-Pitre en Guadeloupe, est une danseuse, écrivaine et actrice française. Elle a fait partie de la formation de Claude François, « les Claudettes » et a eu pour compagnons Alain Delon et Jacques Brel.

Anne Parillaud (French: [an paʁijo]; born 6 May 1960) is a French actress who has been active since 1977, who is best known internationally for playing the title character in Luc Besson's film La Femme Nikita.

Rosalie van Breemen est une mannequin, présentatrice de télévision et journaliste néerlandaise, née le 2 août 1966 à Utrecht aux Pays-Bas. Elle est notamment connue pour sa relation avec Alain Delon, puis son mariage avec l'homme d'affaires Alain Afflelou.